Snad všichni studenti se potýkají s problémem jak ve španělštině vyslovovat ll a y. Každý učitel tvrdí, že je to jako české /j/, v učebnicích španělštiny se dokonce objevuje slovenské ľ. Jak je to ale ve skutečnosti?
Historie ll
Souhláska ll se většinou objevuje tam, kde v latině byly shluky hlásek cl-, pl-, fl-, dvě -ll- nebo občas i tam, kde bylo po l hned i. Příkladem takových slov mohou být:
clave > llavepleno > llenoflama > llamacastellum > castillo
Některá z těchto slov existují v obou podobách, přičemž každé znamená něco jiného clave – heslo, klíč, llave – fyzický klíč k otevírání dveří.
K těmto změnám došlo při vývoji španělštiny z vulgární latiny. Výsledkem je, že ll se vyslovovalo jako slovenské ľ, v mezinárodní fonetické abecedě IPA zapisováno jako /ʎ/.
Historie y
U souhlásky y je její původ neméně zajímavý. Obvykle se vyskytuje ve slovech, kde se už v latině vyslovovalo /j/ (jam > ya) nebo vzniklo při vývoji středověké španělštiny z latiny (equa > yegua). Zpravidla jej také nalezneme na konci všech slov, kde se vyslovuje /j/ (soy, estoy, doy).
Ve všech pozicích se y vyslovovalo jako /ʝ/ (zhruba jako mezi českým j a ď), vyjma konců slov, kde se vyslovovalo jako české j, v IPA jako /j/.
Současná výslovnost y a ll
ʎ a ʝ
Historická výslovnost ll /ʎ/ a y /ʝ/ se v současnosti vyskytuje severní polovině Španělska, kde se obecně používá velmi konzervativní varianta španělštiny s málo změnami. Tuto výslovnost také zachovávají bilingvní oblasti, kde se mluví galicijsky, katalánsky a baskicky, protože v těchto jazycích se jedná o oddělené zvuky a tento rozdíl se tedy udržuje i ve španělštině.
V Americe se tato původní výslovnost dochovala v Andách v podstatě ve všech zemích, kudy Andy procházejí a to kvůli původním jazykům (kečua, aymara), ve kterých se jedná o naprosto rozdílné hlásky.
Rozdílná výslovnost se také udržuje v Paraguayi, která je jako jediná španělsky mluvící země úplně dvojjazyčná (španělština, guaraní).
Yeísmo
V drtivé většině zemí a jazykových center španělštiny je zvuk ll a y identický, vyjma y na konci slov (soy, estoy), kde vždy zůstává zachována výslovnost /j/. Vyslovování ll a y stejně se nazývá yeísmo a člověk, který takto mluví, se nazývá yeísta. Stejná výslovnost obou písmen se používá v televizích, v rádiích, v audio a video manuálech a je považována za standardní.
Existují různé teorie o původu jevu yeísmo. Obvykle se spekuluje o prostém zjednodušení výslovnosti, asi jako když se v češtině výslovnostně sjednotily tvrdé y a měkké i. Tento jev vznikl a rozšiřoval se hlavně na venkově, a hlavního rozmachu dosáhl díky urbanizaci.
V současnosti je tento jev tak silný, že ovlivňuje i jazyky, se kterými španělština sdílí společné území a mluvčí. Yeísmo španělského původu se tedy vyskytuje i v galicijštině, katalánštině, kečuánštině a dalších jazycích.
hierba nebo yerba?
Kromě již zmíněných hlásek ll a y ve španělštině existují i slova, která začínají na hie- (hierro, hierba, hiena). Obvyklá výslovnost hie- je /j/, případně /ʝ/. Ve skutečnosti je to však tak, že pokud se zvuk y v dané španělštině příliš blíží výslovnosti /j/, potom se hie- vyslovuje jako y. Pokud ne, zachovává se výslovnost /j/.
Podobnost obou zvuků v minulosti dala za vznik tvarům hierba – yerba nebo hielo – yelo apod.
gallina nebo gaína, sandía nebo sandilla?
Dalším zajímavým jevem v souvislosti s výslovností y, ll a hie- je ztráta výslovnosti ll a redukce na pouhé i (gallina > gaína). Tento jev je běžný například ve španělštině z Nového Mexika ve Spojených státech. Jevem opačným je výskyt -ll- v koncovce -ía (sandía > sandilla). Vyskytuje se například v severním Peru.
Byla tu řeč o společné výslovnosti y/ll a slov začínajících na hie-. Která to tedy je ta společná výslovnost je?
Výslovnost y/ll v regionech
symbol IPA
český popis
zvuková ukázka
j
jako české j
ʝ
jako holandské g, mezi českým j a ď
ɟ
jako české ď
d͡ʒ
jako české dž
ʒ
jako české ž
ʃ
jako české š
ʎ
jako slovenské ľ
Středověká španělština
převládající: y /ʝ/, ll /ʎ/
výslovnost hie-: /j/
Většina Španělska a Kanárské ostrovy
převládající: /ʝ/~/ɟ/
výslovnost hie-: /ʝ/
Andalusie
převládající: /ʒ/~/d͡ʒ/
občasná: /ʝ/~/ɟ/
výslovnost hie-: /ʝ/
Mexiko a Střední Amerika
Mexiko, Guatemala, El Salvador, Belize, Nicaragua, Kostarika, Honduras
převládající: /ʝ/~/ɟ/
občasná: /d͡ʒ/
výslovnost hie-: jako převládající
Karibik
Kuba, Portoriko, Dominikánská republika, Florida
převládající: /j/~/ʝ/
občasná: /ɟ/
výslovnost hie-: jako převládající
Velká Kolumbie
Panama, Venezuela, pobřeží a Amazonie Kolumbie, pobřeží a Amazonie Ekvádoru
převládající: /d͡ʒ/
občasná: /ɟ/
výslovnost hie-: /j/
Tichomořské pobřeží
Pobřeží a Amazonie Peru, Chile, pohraniční oblasti Argentiny
převládající: /ʝ/~/ɟ/
občasná: /d͡ʒ/
výslovnost hie-: /j/, v Chile jako převládající
Bolívie a Paraguay, Andy v Kolumbii, Peru, Ekvádoru, Chile a Argentině
převládající: y /ʝ/, ll /ʎ/
občasná: y/ll /ʝ/
výslovnost hie-: /j/
Argentinské vnitrozemí
převládající: /ʒ/
občasná: /d͡ʒ/, /ʝ/
výslovnost hie-: /j/
Španělština z Río de la Plata
Buenos Aires, Uruguay a oblast Río de la Plata
převládající: /ʃ/
občasná: /ʒ/
výslovnost hie-: /j/Oblasti, kde se rozlišuje výslovnost ll a y a kde převládá yeísmo
Jakou výslovnost používat?
Jak je vidět, existuje minimálně 6 různých výslovností y/ll, které se liší země od země. Naštěstí existuje i něco jako nepsaný standard, kterým je neutrální španělština, používaná v mezinárodních médiích, dabingu, video a audio manuálech. Tato používá většinou /ʝ/ (mezi českým j a ď) nebo /ɟ/ (české ď). Druhou zmíněnou u nás v Hispánice doporučujeme používat všem studentům i takovou výslovnost učíme. Je totiž zdaleka nejpoužívanější napříč španělsky mluvícími zeměmi a nikdy se vám nestane, že by vám nerozuměli.