Perejil: slovo, které rozhodovalo o životě

Vypráví se to takhle. Je začátek října 1937. Na severozápadě Dominikánské republiky zastaví voják člověka na cestě, podrží mu před obličejem snítku petržele a zeptá se: ¿Qué es esto? Co je tohle? Odpověď zná každý, petržel se španělsky řekne perejil. Jenže o životě v tu chvíli rozhoduje, jak to slovo vysloví.

Tahle historka se vypráví skoro vždycky stejně a skoro vždycky bez pokračování. Pokračování přitom stojí za to. Je na něm vidět, jak výslovnost v jazyce doopravdy funguje, a taky to, že podobných slov zná dějepis celou řadu. Jedno je v Bibli, jedno se používá na ukrajinských kontrolních stanovištích a podle čtyř dalších se ve 14. století v Krakově hledali Němci a Češi.

Co je na slově perejil těžkého

Pro Čecha skoro nic, k tomu se dostaneme na konci. Pro člověka, který vyrostl s haitskou kreolštinou, jsou to tři nástrahy za sebou. Kreolština na Haiti vznikla z francouzštiny a z afrických jazyků a její zvuková soustava je jiná než španělská.

U joty stojí za to se zastavit, protože se země od země liší víc než kterákoli jiná španělská hláska. Ve středním a severním Španělsku je to drsný škrábavý zvuk, tvořený ještě dál vzadu než české ch. V Mexiku, v Andách a v Argentině je to zhruba přesně naše ch. Na jihu Španělska, na Kanárských ostrovech, ve Střední Americe a v celém Karibiku včetně Dominikánské republiky z ní zbyl pouhý nádech, nejblíž českému h. Perejil tedy v Madridu zní jako perechil, ale v Santo Domingu spíš jako perehil.

Místo perechil z toho vyjde slovo s jiným r, se ž místo ch a bez l na konci. Rozdíl slyší i člověk, který o fonetice nikdy nepřemýšlel, a přesně o to šlo. Slovo, na kterém se cizí výslovnost projeví obzvlášť zřetelně, má odborné jméno: šibolet. Odkud se vzalo, za chvíli.

Co se v říjnu 1937 stalo

Haiti a Dominikánská republika jsou dva státy na jednom ostrově. Jmenuje se Hispaniola, leží v Karibiku a hranice mezi oběma zeměmi měří necelé čtyři stovky kilometrů. Na západě se mluví kreolsky a francouzsky, na východě španělsky. Hranice byla dlouho spíš čára na mapě: lidé ji přecházeli za prací i za rodinou a na dominikánské straně žily desítky tisíc Haiťanů. Velká část z nich se tam narodila.

Dominikánské republice vládl od roku 1930 Rafael Leónidas Trujillo. Byl to diktátor starého ražení, který si po sobě nechal přejmenovat hlavní město a o pohraničí mluvil jako o něčem, co je potřeba „udominikánštit“. Druhého října 1937 pronesl v pohraničním městě Dajabón na oslavě pořádané na jeho počest projev, ve kterém dal najevo, co se s Haiťany na jeho straně hranice stane.

Mezi 2. a 8. říjnem prošla pohraničím armáda. Zabíjelo se mačetami, noži a bajonety, střelné zbraně se používaly málo, protože to celé mělo vypadat jako spontánní hněv rolníků, ne jako rozkaz. Lidé, kteří se pokoušeli utéct zpátky na Haiti, umírali v řece, která hranici tvoří. Říká se jí Río Masacre, řeka masakru. S rokem 1937 to jméno nesouvisí, na mapách stojí už od 17. století.

Kolik lidí zemřelo, se přesně neví a vědět nebude. Odhady se pohybují od čtrnácti do čtyřiceti tisíc. Historik Richard Turits pracuje zhruba s patnácti tisíci. Haitské úřady po masakru zaregistrovaly asi dvanáct tisíc jmen a právě z tohohle čísla se pak počítalo odškodnění.

Haitský prezident Sténio Vincent nejdřív zakázal o věci mluvit a ještě v polovině října prohlásil, že vztahy obou zemí nijak neutrpěly. Až po mezinárodním tlaku a po nepovedeném puči doma si vyžádal vyšetřování. Dominikánská republika se mu vyhnula tím, že nabídla peníze: dohodnuto bylo 750 tisíc dolarů, zaplaceno 525 tisíc a odpovědnost na sebe dominikánská vláda nevzala žádnou. Souzen nebyl nikdo.

Ukazovala se ta petržel doopravdy?

Tady vyprávění obvykle končí. Historikové ho ale v posledních letech přehodnotili. Historička Lauren Derby z Kalifornské univerzity zkoušku petrželí označuje rovnou za mýtus: nikdo z přeživších ani ze svědků o petrželi nemluví. Spolu s Richardem Turitsem přitom popisují, že test existoval, jen dřív a k jinému účelu. V pohraničí se používal před masakrem, když místní stráže potřebovaly odlišit čerstvě příchozí od rodin, které tam žily po generace a měly dominikánské papíry. V říjnu 1937 už nerozlišoval nic.

Proti zkoušce petrželí při samotném masakru mluví tři věci.

1. Velká část zabitých se na dominikánské straně narodila a mluvila španělsky celý život. Zkouška výslovností by je neoznačila za cizince, a přesto zemřeli.
2. „Správná“ výslovnost perejil nebyla jedna. Dominikánská jota je jen nádech a v kraji Cibao, kam masakr zasáhl, mění místní lidé koncové -l a -r na i. Dominikánec odtamtud sám neřekne perechil, ale něco mnohem měkčího, kde není ani drsné ch, ani zřetelné koncové l.
3. Vojáci měli jednodušší způsoby, jak poznat, koho hledají. Znali vesnice, měli seznamy a měli udavače.

Proč se tedy historka drží? Nejspíš proto, že celou věc shrnuje do jednoho obrazu: stát se rozhodl, kdo na jeho území patří a kdo ne, a měřítkem udělal to, jak kdo mluví. To platí, i kdyby nikdo nikdy žádnou snítku petržele nezvedl.

Odkud se tomu říká šibolet

Slovo pochází z Bible, z knihy Soudců. Jefteho muži porazili kmen Efraimců a obsadili brody přes Jordán. Kdo chtěl přes řeku, musel vyslovit jedno slovo. V efraimském nářečí se hláska š vyslovovala jako s, takže stačilo poslouchat.

Tedy řekli jemu: Rci hned Šibolet. I řekl: Sibolet, aniž dobře mohl vyřknouti toho. Tedy pochytíce jej, zamordovali jej…

Takhle to má Bible kralická, Soudců 12,6. Text uvádí, že tehdy padlo dvaačtyřicet tisíc Efraimců. Samo slovo šibolet znamená hebrejsky obilný klas, někdy se překládá i jako proud vody. Význam tu ale nehrál roli, šlo jen o to, že v něm bylo š. Jazykovědci dnes šibolet používají jako odborný termín pro jakékoli slovo, které prozradí, odkud mluvčí je.

Šibolety nebývají jazykolamy. Jsou to obyčejná slova, jen je v nich právě ta hláska nebo ten přízvuk, který druhý jazyk nemá.

Jídlo bývá nejlepší heslo

Nápadně často jde v těchhle příbězích o jídlo a má to své důvody. Název běžné potraviny zná každý, i člověk, který neumí číst. Otázka na něj nevypadá jako výslech. A nedá se na to připravit, protože oběť dopředu neví, na co přijde řada.

• Sicílie, 1282. Při povstání proti francouzské vládě, kterému se říká sicilské nešpory, nechávali povstalci podezřelé říct ciciri, zrnka cizrny. Slovo má hned tři nástrahy: hlásku č, kterou francouzština nemá, jiné r a přízvuk na první slabice místo na poslední.
• Bruggy, 1302. Vlámové nechávali francouzské vojáky vyslovit schild en vriend, štít a přítel. Vlámské sch je pro francouzská ústa skoro nemožné.
• Krakov, 1312. Při vzpouře proti Němcům a Čechům se cizinci poznávali podle polských slov soczewica, koło, miele, młyn, tedy čočka, kolo, mele, mlýn. Kdo neuměl polské tvrdé ł, byl zabit nebo vyhnán. Tady jsme na špatném konci šiboletu stáli my.
• Frísko, 1515 až 1523. Frísové dávali k opakování větu Bûter, brea, en griene tsiis, máslo, žitný chléb a zelený sýr.
• Libanon, 1975 až 1990. Na kontrolních stanovištích se během občanské války ptali na arabský název rajčete. Libanonci říkají banadúra, Palestinci bandura.
• Nizozemsko za druhé světové války. Odbojáři nechávali podezřelé přečíst jméno města Scheveningen nebo slovo beschuit, suchar. Němec přečte sch jako š, Nizozemec ne.

U nejstarších z těchhle příběhů je na místě opatrnost. Sicílie i Bruggy se dochovaly v kronikách sepsaných dlouho po události, takže část může být literatura. Je to stejná potíž jako u petržele: dobře vyprávěná historka se šíří rychleji, než se stihne ověřit.

Ukrajina 2022: paljanycja

Po ruské invazi v únoru 2022 se na ukrajinských kontrolních stanovištích začalo ptát na slovo paljanycja, ukrajinsky паляниця. Je to kulatý bílý bochník, ten druh chleba, který se hostům podává se solí na vyšívaném ručníku. Vedle něj se používalo ještě Укрзалізниця, jméno ukrajinských železnic.

Ukrajinsky to zní zhruba paljanycja s přízvukem na třetí slabice, s tvrdým n a měkkým c. Ruština měkké c nemá a ukrajinské и v ruských ústech sklouzne k i. Rus proto řekne paljanica a je to slyšet okamžitě.

Tenhle test má ale stejnou vadu jako ten dominikánský. Spousta Ukrajinců vyrostla v rusky mluvících rodinách a ukrajinsky se naučila až ve škole nebo v dospělosti. Výslovnost vypovídá o tom, co kdo slýchal jako dítě. O tom, na čí straně stojí, neříká nic.

Pro Čecha je perejil snadné slovo

Pro nás patří perejil k nejsnadnějším španělským slovům. Jotu máme rovnou dvakrát: na jeden konec toho rozsahu sedí naše ch, na druhý naše h. Tuknuté r máme taky, je v něm každé české pero. Koncové -l nás nerozhodí. Na téhle zkoušce by Čecha nikdo nenachytal.

Čecha prozradí docela jiné hlásky. Nejčastěji jsou to ll a y, kde se nabízí české j, ale Španěl tam vysloví spíš něco jako ď. Pak b a v, které jsou ve španělštině jedna a tatáž hláska. Pak d mezi samohláskami, které změkne skoro na anglické th. A nakonec přízvuk, protože čeština ho má napevno na první slabice a španělština ne.

Všechno je to věc zvyku, zvláštní nadání na to nepotřebuješ. Naučit se novou hlásku znamená zjistit, kam se v ústech dává jazyk, a pak si to několikrát zopakovat nahlas s někým, kdo slyší rozdíl. Podrobně to rozebíráme v článcích o výslovnosti r a rr a o ll a y, a opravujeme to na každé lekci: ve skupinových kurzech i při individuální výuce.

Akcent mimochodem nikdy úplně nezmizí a nemusí. Španěl pozná Argentince, Argentinec pozná Španěla a nikomu to nevadí. Poznat někoho podle výslovnosti je normální věc. Jen z toho párkrát v dějinách někdo udělal rozsudek.

• Fotografie petržele — Petroselinum crispum 002, H. Zell, CC BY-SA 3.0, ořez na šířku.
• Portrét Rafaela Trujilla — Rafael L. Trujillo en la silla presidencial, neznámý autor, volné dílo.
• Fotografie hraniční řeky — Frontera Dajabón – Ouanaminthe, Fran Afonso, CC BY 2.0.
• Fotografie chleba — Паляниця, спечена в пекарні, Віщун, CC0.
• Citace Soudců 12,6 je z Bible kralické ve Wikizdrojích, volné dílo.
• K masakru a k pochybnostem o zkoušce petrželí: Lauren H. Derby a Richard L. Turits, Terreurs de frontières. Le massacre des Haïtiens en République Dominicaine en 1937 (2023); Richard L. Turits, A World Destroyed, A Nation Imposed, Hispanic American Historical Review 82/3 (2002).
• Přehled dalších šiboletů vychází z hesla Šibolet na české Wikipedii.