Průvodce
Proč jsou ve španělštině dvě příjmení
Ve španělsky mluvících zemích má člověk dvě příjmení, po jednom od každého z rodičů. Které je hlavní, co udělá svatba a jak je zapíše česká matrika.
Mexičanka, Kolumbijec i Španěl mají na vizitce dvě příjmení. Ani jedno není po manželovi nebo manželce a ženy v jejich rodinách nemají žádné na -ová.
Vezmeme to popořadě: z čeho se jméno ve španělsky mluvících zemích skládá a které z obou příjmení je hlavní, jak se na příjmení zeptat, proč jich tolik končí na -ez, čí příjmení stojí první, co udělá svatba, čím je jiná Argentina, v čem je to v portugalštině naopak a proč v dokladech chybívá čárka nad písmenem. Nakonec přijde Česko: co s hispánským příjmením udělá naše matrikaÚřední kniha, do které se zapisují narození, sňatky a úmrtí, a zároveň úřad, který ji vede. Ve španělsky mluvících zemích se jí říká registro civil. a co zbude ze dvou příjmení v pase.
Z čeho se hispánské jméno skládá
Pravopis španělštiny, který společně vydávají akademie jazyka ze španělsky mluvících zemí, to říká jednou větou: jméno tvoří křestní jméno, jednoduché nebo složené, a první příjmení každého z rodičů. Příklady má María Rosa Ordóñez Robles a Pedro Linares Cobo. Důležité je slovo „první“. Dítě nedostává libovolná dvě příjmení. Dostává to, které má na prvním místě jeden rodič, a to, které má na prvním místě druhý.
Příjmení podle téhož pravopisu patří rodině a říká, čí jsi dítě. Proto si ho člověk nevybírá a měnit se dá jen výjimečně.
Takhle se jména skládají ve většině hispánského světa. Výjimkou je Argentina, kde se tradičně nosí jedno příjmení; má níž vlastní oddíl.
Z těch dvou příjmení je hlavní to první. Dítě dostává od každého z rodičů jen jeho první příjmení, takže dál se dědí jen ono. Podle prvního příjmení se taky řadí: pravopis akademií ho nazývá osou abecedního řazení a dává vzor Pérez García, José. Gabriel García Márquez se tedy v seznamu hledá pod G. A když se uvádí jen jedno příjmení, bývá to první.
Jedna výjimka je důležitá. Když je první příjmení tak běžné, že člověka neodliší, sahá se po druhém. Filolog Sebastián Mariner to roku 1988 popsal takhle: druhá příjmení se objevují tím častěji, čím běžnější je to první, a někdy ho vytlačí docela. Jeho příklady jsou helenisté Fernández Galiano, Rodríguez Adrados a Sánchez Lasso, známí jako Galiano, Adrados a Lasso.
Proto se říká García Márquez a García Lorca a básníkovi nakonec jen Lorca. BBC Mundo se v článku o dvou příjmeních ptá, jestli bys ty dva poznal jako Gabriela Garcíu a Federica Garcíu.
Jak se zeptat a jak oslovit
Teď to, co z toho budeš potřebovat při mluvení. Čeština se zeptá jednou větou, jak se kdo jmenuje, a dostane jméno i příjmení. Španělština má na příjmení vlastní sloveso, apellidarse. Akademický slovník španělštiny ho ukazuje na větě Marta se apellida Delgado, Marta se příjmením jmenuje Delgado. Mexický slovník španělštiny má rovnou tu otázku: ¿Cómo se apellida? Tykáním ¿Cómo te apellidas?
Odpovědět jde obojím najednou: Me llamo Juan y me apellido García. Jmenuju se Juan a příjmením García.
Tři pojmy se vyplatí umět. Potkáš je při představování i ve formulářích.
| Pojem | Co znamená |
|---|---|
| Nombre | křestní jméno, jednoduché nebo složené |
| Primer apellido | první příjmení, tradičně po otci |
| Segundo apellido | druhé příjmení, tradičně po matce |
V Latinské Americe se těm dvěma příjmením běžně říká také apellido paterno a apellido materno, příjmení po otci a po matce.
Hodí se i čtvrtý pojem. Úřad, který jména zapisuje, tedy matrika, se ve španělsky mluvících zemích jmenuje registro civil.
Zbývá oslovení. Señor a señora se pojí s příjmením, el señor García. S křestním jménem jdou don a doña, don Francisco. Spojení señor s křestním jménem, el señor Pedro, existuje taky, ale podle akademií není běžné ve všech zemích ani ve všech společenských vrstvách. A pozor na pravopis: señor i doctor se píšou malým písmenem, zkratky Sr. a Dr. velkým.
Proč tolik příjmení končí na -ez
Fernández, Martínez, Rodríguez, López, Sánchez. BBC Mundo píše, že ve Španělsku a po něm i v Latinské Americe je druhů příjmení málo, a že právě proto se hodí mít dvě: to druhé tě odliší od ostatních Fernándezů.
Všechna ta příjmení jsou patronymikaPříjmení utvořené z křestního jména otce. Rodríguez byl původně Rodrigův syn.. Rodríguez je od Rodriga, Martínez od Martína. García mezi ně patří taky, jen nemá příponu: příjmení zní stejně jako křestní jméno, ze kterého vzniklo.
Proč je jich tolik, vysvětluje argentinský genealog Prudencio Bustos. Patronymika byla první příjmení vůbec, objevila se a rozšířila kolem 10. a 11. století. A vznikala z křestních jmen, takže totéž příjmení vzniklo mnohokrát nezávisle na sobě. Rodin jménem González může být podle něj tolik, kolik Gonzalů mělo ve středověku děti. Genealogové na to mají poučku: stejné příjmení neznamená stejný rod.
Odkud je -ez
Jednoduchá odpověď není. Filolog Gabriel Verd roku 1982 napsal, že patronymika na -z jsou jeden z nejsložitějších a nejdiskutovanějších problémů hispánské jazykovědy. Jaime de Hoz v disertaci o vzniku příjmení v Kastilii z roku 2016 píše, že původ přípony dosud vyjasněn není.
Nejčastěji se uvádí latinský druhý pád: Rodericus, Roderici, Rodríguez. I ti, kdo tu hypotézu podávají jako převládající, ale přiznávají, že nevysvětluje, proč se přípona objevuje se všemi samohláskami: -az, -ez, -iz, -oz, -uz. Druhé vysvětlení počítá s latinským druhým pádem na -onis a s baskickou výslovností. Třetí s předřímským jazykem. Čtvrté s germánským druhým pádem, jaký je vidět v příjmení Ericsson.
Proti tomu, že by přípona byla baskická, stojí pěkná námitka. Baskičtina tvoří taková příjmení jinak, příponou -ena: z Martína je Martiñena, z Juana Juanena, z Garcíi Garziarena. Rozhodnuto není. Verd mluví jen o tom, co je „pravděpodobnější jako hypotéza“, a sám píše, že mu nejde o důkaz.
Nejstarší uznávaný doklad je z roku 824. V listině pro Brañoseru v dnešní provincii Palencia stojí ego Monnio Nunniz, tedy Monnio, syn Nuñův. De Hoz k tomu poznamenává, že co se zapíše, muselo se předtím dost dlouho říkat.
Syn Munia, který už není
Některá příjmení přežila jméno, ze kterého vznikla. Muñoz je po Muniovi, Bermúdez po Bermudovi, Ordóñez po Ordoñovi. Jména Munio, Bermudo a Ordoño mezitím zanikla.
Zpočátku se patronymikum nedědilo a měnilo se s každou generací. U navarrských králů z toho vyšla pravidelná řada: Sancho Garcés I., jeho syn García Sánchez I., vnuk Sancho Garcés II. a pravnuk García Sánchez II. Beze změny se příjmení začala předávat od 15. století, s výjimkami ještě v 17.
Předložka de k patronymikům nepatří. Patří k příjmením podle místa a říká odkud: Juan de Toledo, Andrés de la Vega. Šlechtický původ neznamená, i když se to traduje. Bustos to nazývá mylnou domněnkou, která přišla z Francie v 18. století, a připomíná, že de nosili i otroci. Navarro je ještě jiný případ. Znamená Navarřan, a proto je bez de.
Pak jsou příjmení podle řemesla. De Hoz vysvětluje, proč je v Kastilii tolik lidí jménem Herrero, Carpintero a Zapatero, tedy Kovář, Tesař a Švec. Řemeslníků tolik nebylo. Ta řemesla byla osvobozená od daní, a tak se do soupisů pečlivě zapisovala. Doložený je i Pastor. Caballero a Escudero řemesla nejsou, označují společenské postavení.
Proč zrovna dvě
Genealog Antonio Alfaro de Prado, předseda sdružení Hispagen, to pro BBC Mundo vysvětluje jedním zvykem: v Kastilii a Aragonii si žena po svatbě nechávala vlastní příjmení, na rozdíl od zbytku Evropy. V rodinách se tak po staletí vědělo, že je příjmení po otci a příjmení po matce. Pevné pořadí to dlouho nemělo. V jedné rodině mohl nejstarší syn nést příjmení otce a další děti příjmení matky nebo některého z prarodičů.
Kdy se z toho stal systém, popisuje de Hoz. Dvojice otcova a matčina příjmení se podle něj ustavuje od vlády Katolických králů a měla dva důvody. První byl dědický: dědit se dalo po otcově i po matčině rodu, a tak se vyplatilo uvádět oba. Druhý bylo prokazování „čistoty krve“: dvě příjmení ukazovala, že původ není „podezřelý“ z žádné strany. Jako raný příklad uvádí listinu z roku 1503. María Pimentel y Osorio v ní nese i příjmení po matce, které jí zakládalo nárok na dědictví a titul.
Do Ameriky se zvyk dostal ze Španělska a po vyhlášení nezávislosti tam zůstal. Alfaro pro to má dva důvody. Představa, že žena má vlastní příjmení, tam byla hluboce zakořeněná. A dvě příjmení se hodila úřadům, protože se podle nich lidé líp rozlišují.
Čí příjmení je první
Tradičně otcovo. Pravopis akademií píše, že příjmení otce obvykle stojí před příjmením matky, a hned dodává, že mnoho zemí dovoluje pořadí zvolit.
Kolumbijský právník David Namen Baquero v přehledu z roku 2023 jmenuje mezi zeměmi, kde už rodiče volit mohou, Španělsko, Argentinu, Mexiko, Uruguay a Kolumbii. Za změnou podle něj stálo úsilí o rovná práva žen.
Zvyk se mění pomaleji než pravidla. Spočítat se to dá málokde a čísla pro celý hispánský svět neexistují. Jedno z mála zveřejnila matrika argentinské provincie Mendoza za rok 2025: z dětí zapsaných se dvěma příjmeními mělo 95 % na prvním místě otcovo. Je to jedna provincie jedné země, takže to berme jako ukázku, ne jako měřítko pro ostatní.
Co udělá svatba
S příjmením nic. V hispánské tradici si žena po svatbě nechává svá příjmení a předává je dětem. Alfaro v tom vidí důvod, proč dvě příjmení vůbec vznikla.
Vedle toho existuje tvar María López de García: vlastní příjmení, předložka de a příjmení manžela. Je to přídavek, o vlastní příjmení žena nepřichází. Pravopis akademií ten zvyk popisuje jako čím dál vzácnější a dává příklady María Soto de Alvarado a señora de Alvarado. Jazyková poradna univerzity v peruánské Piuře dodává, že to není obecné pravidlo a že záleží na zemi.
Starý ten zvyk není. Bustos píše, že zesílil až ve druhé polovině 19. století, a upozorňuje na častou chybu: manželce generála San Martína se dnes říká Remedios de Escalada de San Martín, i když se tak za života nikdy nepodepsala. Z Kolumbie to potvrzují Carmen Diana Deere a Magdalena León. V koloniální době si tam ženy po svatbě nechávaly příjmení za svobodna, de se rozšířilo na přelomu 19. a 20. století a koncem 20. století už mizelo.
Dnes o něm z různých zemí zní totéž. Poradna v Piuře píše, že v Peru bývalo donedávna časté a dnes se neužívá. Mexická publicistka María del Pilar Montes de Oca ho roku 2019 nazvala archaickým; běžné bylo podle ní ještě u poválečné generace. Španělská komentátorka Ignacia de Pano o něm v roce 2024 napsala: „ten zvyk, hodně měšťanský, vyšel z užívání už dávno“. A z argentinské Mendozy: dřív rozšířené, dnes skoro neexistuje.
Proč ustupuje? Tazatelka, která se na de v Piuře ptala, napsala, že jí „zní jako majetek“. Poradna odpověděla, že se dnes už neužívá nejspíš přesně z toho důvodu.
Argentina je na půl cesty
Argentina je mezi španělsky mluvícími zeměmi výjimka. Tradičně se tam nosí jedno příjmení, otcovo. BBC Mundo připomíná, že masové přistěhovalectví z Evropy přineslo do země velké bohatství příjmení. Dvě příjmení tam dřív nebyla lidová věc, patřila k vyšší střední vrstvě a ke známým rodinám.
Dnes si rodiče vybírají. Dítě může nést první příjmení jednoho z nich, nebo obou v pořadí, na kterém se dohodnou, a sourozenci ho pak mají stejně.
A vybírají čím dál častěji dvě. Celostátní číslo neexistuje, známá jsou jen čísla dvou provincií. V Mendoze dostalo v roce 2025 dvě příjmení 67 % ze 17 557 zapsaných novorozenců: 64 % s otcovým na prvním místě a 3 % s matčiným. Jen otcovo příjmení neslo necelých 18 % dětí, jen matčino 15 %. V Santa Fe byly v roce 2024 se dvěma příjmeními zapsané tři děti z deseti.
Argentina je tak na půl cesty: jedno příjmení, jak je zvykem mimo hispánský svět, a k němu čím dál častěji druhé.
V portugalštině je to obráceně
Portugalsky mluvící svět má příjmení taky víc než jedno, jenže je tradičně řadí opačně: nejdřív matčino, otcovo poslední. Dál se dědí to poslední, tedy zase otcovo. Platí to pro Portugalsko i pro Brazílii. BBC News Brasil píše, že nejrozšířenější podoba jména dávala dětem na první místo příjmení matky a za ně příjmení otce, tedy naopak, než jak se to ustálilo ve Španělsku a v jeho bývalých koloniích.
Proto se jména z portugalštiny v seznamech hledají pod posledním příjmením a podle něj se i zkracují. Pravopis akademií na to má příklad: Fernando António Nogueira Pessoa je Fernando Pessoa a stojí pod P.
Je to zvyk a rodiče se ho držet nemusejí. Portugalský úřad pro matriky na svých stránkách píše, že pořadí příjmení se neřídí žádným pravidlem a že jich může být až čtyři. O Brazílii píše BBC News Brasil totéž: děti mohou mít příjmení otce i matky v pořadí, jaké si rodiče vyberou.
V portugalsky mluvící Africe se k tomu přidávají místní zvyky. Z Angoly popisuje justiční úředník Lucas Guido jako velmi častou věc, že rodiče složí dítěti příjmení z křestních jmen dědečků. Z jihu Mosambiku popisuje Júlio Machele z maputské univerzity Eduarda Mondlana jméno složené ze tří částí: vlastní jméno, jméno otce a nakonec příjmení neboli jméno klanu. Jméno otce uprostřed je vidět i v Guineji-Bissau: ve jméně Besna Fernando Infangú je Fernando jméno otce.
Největší rozdíl proti španělštině je svatba. Zvyk, že žena přijme příjmení manžela, se v Portugalsku a po něm v Brazílii usadil v 19. století. Dnes ustupuje. Podle čísel brazilských matrik, která zveřejnil deník O Globo, přijaly ženy manželovo příjmení v roce 2024 při 39,7 % sňatků; v roce 2003 to bylo přes 49 %. Manželčino příjmení si bere necelé procento ženichů.
Jedno křestní jméno, nebo dvě
Křestní jméno může být jednoduché, nebo složené: José Luis, José Manuel, María José. Pravopis akademií k nim má poznámku, která se hodí při mluvení. U složených jmen, hlavně těch s José a María, se s přízvukem vyslovuje jen druhá část, takže José Luis zní jako jedno slovo, joseluís. Čárku si v písmu nechávají obě části.
Předložka a člen uvnitř jména se píšou malým písmenem: María del Carmen, Juan de Dios, María de los Ángeles.
Domáckým podobám jmen říkají akademie hipocorísticos a jmenují třeba Paco a Curro od Francisca, Pili od Pilar, Quique od Enriqua, Goyo od Gregoria nebo Nando od Fernanda. U Pepeho je to složitější. Nevznikl přímo z Josého, ale z italského Beppe, domácké podoby jména Giuseppe.
Některé domácké podoby už fungují jako plnohodnotná jména. Pravopis mezi příklady uvádí Lolu, Álexe, Malenu, Marisu, Sandru a Tinu.
Čárka, která v dokladech chybí
Část hispánských příjmení je v dokladech napsaná bez čárky nad samohláskou, přestože ji mít má. Pravopis akademií říká výslovně, že se jména i příjmení řídí týmiž pravidly přízvuku jako ostatní slova, a jmenuje rovnou García, Gutiérrez a Martín.
Důvodem bývá rozšířený omyl, že se na velkých písmenech čárky nepíšou. Neplatí to a nikdy to neplatilo. Podle pravopisu akademií jsou velké a malé písmeno dvě podoby téhož, takže není důvod, proč by se v přízvuku měly lišit, a hned u toho stojí příklady CÓRDOBA a Álvaro. Výjimku mají jen zkratky psané celé velkými písmeny, jako CIA.
Omyl má původ v psacím stroji, kde se čárka nad velké písmeno nedala udělat, aniž by zasáhla do jeho těla. Madridská akademie RAE k tomu na svém webu dodává větu, která řekne všechno: pravopisná pravidla se v tomhle bodě nikdy nezměnila.
Z papíru se to přeneslo do dokladů. Do jazykové poradny univerzity v Piuře píše učitelka z Mexika, že své příjmení Durán psala celý život bez čárky, protože ho má v rodném listě velkými písmeny. Z Peru je tam druhý dotaz: v rodném listě příjmení čárku má, v průkazu totožnosti ne. Poradna oběma odpovídá stejně, čárka tam patří.
Pozor ale na to, že ne každé jméno bez čárky je chyba. Óscar se v Argentině a v Karibiku vyslovuje také s přízvukem na druhé slabice, a pak se píše Oscar.
Hispánské příjmení v českých dokladech
Český zákon o matrikách má větu: „Příjmení žen se tvoří v souladu s pravidly české mluvnice.“ To je přechylováníTvoření ženské podoby příjmení z mužské. V češtině se to obvykle dělá koncovkou -ová nebo -á: Novák a Nováková, Slabý a Slabá., i když zákon to slovo nepoužívá. Opaku říká „mužský tvar“. Od 1. ledna 2022 o něj může požádat každá žena a nic dokládat nemusí. Do konce roku 2021 to šlo jen cizinkám a několika dalším skupinám žen, třeba Češkám, které si braly cizince.
Vrátit se dá. Jedna změna na mužský tvar a jedna zpátky jsou zdarma. Třetí už je řízení o změně příjmení a podle příručky ministerstva vnitra z roku 2022 stojí tisíc korun. U nezletilé dcery žádají rodiče a dítě starší dvanácti let musí souhlasit.
Pro hispánská příjmení je důležitější jiná věta z téže příručky. Pravidlo platí, když matrika příjmení tvoří, ne když cizí příjmení jen přepisuje. Mexičanka nebo Španělka, která se vdává v Česku, tedy není výjimka z přechylování. Její rodné příjmení matrika netvoří, a tak ho nepřechyluje. A protože zákon mluví jen o ženách, pan García je v českých dokladech García.
A ještě k diakritice. Matrika cizí jméno nepřekládá, jen přepisuje, a řídí se při tom převodní tabulkou v nařízení vlády. Čárky nad samohláskami se v ní přepisují samy na sebe, takže García zůstane García. Jinak dopadne ñ: tabulka ho převádí na české ň, takže z Muñoze je v českém zápisu Muňoz. Podobu z cizího dokladu uvede matrika v poznámce matričního dokladu.
Střet přichází u dětí. Česká pravidla dítěti dvě příjmení po rodičích nedovolují. Příručka ministerstva to říká příkladem: dítě nemůže být Vostrý Pokorný ani Pokorný Vostrý.
Cesty ven jsou dvě. Má-li dítě vedle českého i občanství jiného státu Evropské unie, dá se od roku 2014 do českého rodného listu zapsat jméno a příjmení v podobě, kterou dovoluje „právo a tradice“ toho státu. Ze španělsky mluvících zemí se to týká jen Španělska. Dokládá se to listinou toho státu, prohlášení jde udělat jen jednou a nedá se vzít zpět.
Druhá cesta vede přes zákon o mezinárodním právu soukromém. Kdo má v cizině obvyklý pobyt, může se dovolat tamního práva. Ministerstvo vnitra v lednu 2022 výslovně připustilo, že to platí i pro české občany. Pobyt se ale musí doložit, třeba nájemní smlouvou nebo účty za energie. Přihlášení k trvalému pobytu nestačí.
Česká „dvě příjmení“ jsou něco jiného. Vznikají mimo jiné sňatkem: společné příjmení a na druhém místě to předchozí. Hispánská jsou výchozí stav od narození. A spojovník v českém zákoně není, mluví se v něm jen o druhém místě.
Zbývá pas. Tvrdívá se, že druhé příjmení v cizích systémech zmizí nebo se k prvnímu připojí spojovníkem. Mezinárodní norma pro pasy říká opak a má na to příklad se dvěma příjmeními. Jose Ramon Vilarchao Fernandez je ve strojově čitelném řádku VILARCHAO<FERNANDEZ<<JOSE<RAMON. Obě příjmení zůstávají. Spojovník se naopak ruší: z MARIE-ELISE je MARIE<ELISE. Co mizí vždycky, je diakritika, García je v tom řádku GARCIA. Na jméno je v něm 39 znaků a co se nevejde, zkracuje se.
Druhé příjmení umí zkrátit české právo. Zákon o občanských průkazech i zákon o cestovních dokladech říkají, že když se složené příjmení do dokladu nevejde, napíše se z druhého jen první písmeno s tečkou. Z Garcíi Fernándeze by byl García F. a plné znění zůstane v úředním záznamu.
Co dvě příjmení dávají ženám a co ne
Jedno je jisté. V hispánské tradici si žena svá příjmení nechává celý život a jedno z nich dostanou její děti. Alfaro pro BBC Mundo říká, že dvojí příjmení dává váhu i tomu, co člověk zdědil po matce.
Rovnost obou stran ale končí u pořadí, jak ukazuje schéma nahoře. První tradičně stojí příjmení otce a dítě předává dál jen své první. Matčino příjmení tak vydrží jednu generaci: děti ho ještě nesou, vnoučata už ne. Mendozský web Unidiversidad to říká jednou větou: otcovská identita se předává a drží, mateřská se rozplývá.
Tohle se mění. Pořadí dnes v řadě zemí volí rodiče a změna se zdůvodňovala právě rovností. Zatím je ale hlavně v pravidlech. Jediná čísla, která máme, jsou z jedné argentinské provincie, a tam rodiče dávají na první místo skoro vždycky příjmení otce, i když si mohou vybrat.
Druhá výhrada míří na de. Je kritizováno jako znak toho, že žena patří muži. Jedna z žen z Bogoty, se kterými mluvily Deere a León, vzpomíná na kamarádky, které říkaly: nejsem ničí, svatbou se nestávám ničím majetkem. Pro ni samotnou takový význam nemělo a de užívá dál.
A ještě jednou historie. Podle de Hoze měla dvojice příjmení dokládat dědické nároky a „čistotu krve“. Alfaro připomíná inkvizici, která u obviněných pátrala po všech čtyřech prarodičích. Dvojice příjmení tedy kvůli rovnosti nevznikla.
Žena v hispánském světě o příjmení svatbou nepřichází. Na prvním místě tradičně stojí otcovo a čím dál víc zemí nechává pořadí na rodičích. Druhé příjmení se v další generaci ztrácí.
Jak se kdo jmenuje a jak se na to zeptat, patří k prvním věcem, které se ve španělštině učí, ve skupinových kurzech i při individuální výuce.
- Složení jména, pořadí příjmení, abecední řazení, svatební de, složená jména a domácké podoby: Real Academia Española a Asociación de Academias de la Lengua Española, Ortografía de la lengua española (2010), oddíly Antropónimos españoles, Apellidos, Alfabetización de antropónimos, Personas a Formación y grado de sustantividad de los hipocorísticos.
- Proč dvě příjmení, kde všude se užívají a čím je jiná Argentina a portugalština: Paula Rosas, Por qué en España y muchos países de Latinoamérica usamos dos apellidos, BBC News Mundo, 16. 12. 2024; mluví v něm genealog Antonio Alfaro de Prado.
- Druhé příjmení místo prvního: Sebastián Mariner Bigorra, Antropónimos en Lexicografía clásica bilingüe, Minerva 2 (1988), s. 37–43.
- Jak se zeptat a jak oslovit: Real Academia Española, heslo apellidar a heslo señor v Diccionario de la lengua española, a Las formas de tratamiento v El buen uso del español; heslo apellidarse v Diccionario del español de México (El Colegio de México); Jorge Fernández Jaén, Los verbos „llamarse“ y „apellidarse“, Revista de Investigación Lingüística 22 (2019), s. 95–123. Apellido paterno a apellido materno: Primera Hora (Portoriko).
- Původ příjmení: Prudencio Bustos Argañaraz, Orígenes de los apellidos hispanoamericanos, Real Academia Matritense de Heráldica y Genealogía; Jaime de Hoz Onrubia, La identidad personal en el tránsito de la Edad Media a la Moderna en la Corona de Castilla, disertace, UNED 2016; Gabriel M. Verd, ASJU 16 (1982); Ramón Menéndez Pidal a A. Tovar, Boletín de la Real Academia Española 42 (1962); I. M.ª Echaide, Euskera VIII–IX (1963–64).
- Volba pořadí příjmení: David Namen Baquero, La reciente normatividad referente al orden de los apellidos en Colombia, IUSTA 59 (2023), s. 57–75.
- Argentina: Unidiversidad (Universidad Nacional de Cuyo), 4. 3. 2026, čísla matriky provincie Mendoza; La Capital, 31. 7. 2024 (Santa Fe); výklad argentinského ministerstva spravedlnosti Ley simple.
- Svatební de: Carmen Diana Deere a Magdalena León, Revista de Estudios Sociales 84 (2023); jazyková poradna Universidad de Piura, „de“ García; María del Pilar Montes de Oca Sicilia, El arcaico apellido de casada, Excélsior, 4. 1. 2019; Ignacia de Pano, La señora Gómez de Sánchez, Vozpópuli, 5. 3. 2024 (názorový sloupek).
- Portugalsky mluvící země: Felipe van Deursen, Dos Moreira Salles aos Silva, a origem dos sobrenomes no Brasil, BBC News Brasil, 25. 2. 2025; Instituto dos Registos e do Notariado, Composição do nome (Portugalsko); Lucas Alberto Guido, A indicação ou atribuição do nome do registando a figurar no assento de nascimento, RECIMA21 5/1 (2024), o Angole; Júlio Machele, Nomeando e registando nomes dos changana e ronga no sul de Moçambique colonial, Axé UNILAB 1/2 (2025), s. 199–212; Janifer Nunes da Fonseca a Léia Cruz de Menezes Rodrigues, Estudo dos antropônimos guineenses, UNILAB; podíl nevěst, které přijaly manželovo příjmení, podle deníku O Globo (data brazilských matrik, leden 2026).
- Diakritika v příjmeních: Ortografía de la lengua española (2010), oddíly La mayúscula y los signos diacríticos a La acentuación gráfica de los antropónimos; Real Academia Española, Tilde en las mayúsculas a heslo tilde v Diccionario panhispánico de dudas; jazyková poradna Universidad de Piura, Acento en apellidos a Tildes en los apellidos del DNI.
- České právo: zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení; zákon č. 270/2021 Sb.; zákon č. 269/2021 Sb., o občanských průkazech; zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech; Ministerstvo vnitra, Základy matričního práva (2022) a INFORMACE č. 1/2022; přepis znaků podle přílohy č. 1 nařízení vlády č. 594/2006 Sb. a INFORMACE č. 2/2025.
- Jméno v pase: ICAO, Doc 9303, Machine Readable Travel Documents, 8. vydání (2021), část 3 a část 4.
Časté otázky
Proč jsou ve španělštině dvě příjmení?
Které příjmení je po otci a které po matce?
Které ze dvou příjmení se používá, když stačí jedno?
Jak se španělsky zeptat na příjmení?
Proč mají někteří lidé příjmení v dokladech bez čárky?
Mění se ve španělsky mluvících zemích příjmení po svatbě?
Co znamená de v hispánském příjmení?
Může mít dítě v Česku dvě příjmení po obou rodičích?
Přechyluje se hispánské příjmení v českých dokladech?
Témata článku Varianty španělštiny Začínáme
Sdílet článek
Co číst dál
Průvodce
Kterou španělštinu se učit?
Tu, kterou máš po ruce. Španělština je polycentrický jazyk: každá z jednadvaceti zemí má svou variantu a všechny jsou správně. Špatnou se naučit nedá.
Průvodce
Je španělština těžká?
Pro Čecha je španělština těžší než angličtina a výrazně lehčí než čeština pro cizince. Zajímavější než součet hodin je, kde má který jazyk tu těžkou část.
Průvodce
DELE, nebo státní jazyková zkouška?
DELE vydává Instituto Cervantes a platí po celém světě, státnice je česká a začíná až na B2. Co která obsahuje, kde se v Brně skládá a kdo ji uznává.