Slovní zásoba
Piña, nebo ananá? Ananas od šišky po koktejl
Ananas je španělsky piña, jen v Argentině a Uruguayi ananá. Odkud obě slova jsou, jak ananas roste a proč piña colada znamená scezený ananas.
Česky je to jednoduché: ananas. Stejně mu říkají Francouzi, Němci, Italové, Poláci i Švédové. Dva velké jazyky ale šly jinudy. Angličtina má pineapple a španělština piña.
Ani španělština přitom není zajedno. V Madridu, v Mexiku nebo v Limě si koupíš piña, v Buenos Aires a v Montevideu ananá. A koktejl se jmenuje piña colada i tam, kde na cenovce u ovoce stojí ananá.
Vezmeme to od šišky po koktejl: kde se říká co, odkud je slovo ananá, proč Španělé pojmenovali tropické ovoce po šišce, odkud ananas je, jak roste a co má s piña coladou společného cedník.
Piña, nebo ananá
Piña se říká ve Španělsku a v sedmnácti zemích Ameriky od Mexika po Chile. Ananá jen ve dvou, v Argentině a v Uruguayi. Slova se liší i rodem: la piña je ženského rodu, el ananá mužského a v množném čísle jsou to los ananás. Tvar ananás pro jeden kus se používá málo.
Ta hranice ale není ostrá. Argentinský potravinový kodex vede ovoce pod jménem „Ananá o Piña“. V argentinském supermarketu najdeš ananá na váhu a kousek od něj Piña Gold: odrůdu, která se pod jménem piña golden prodává i v Kolumbii a v Peru. Uruguayský velkoobchod má na ceníku ananá Hawai, jenže k brazilské odrůdě Pérola připisuje do závorky (Piña). A v Paraguayi, kde se říká piña, stojí ananá na dováženém zboží, na sáčku s nápojem v prášku nebo na lahvi cideru.
Úřady to mají po svém. V celním sazebníku má ananas řádek Piñas (ananás), a stejně ho má zapsaný i sazebník Mercosuru, do kterého patří Argentina a Uruguay. Když ale uruguayská celnice píše dovozcům běžný oběžník, stojí v něm ananá.
Odkud je slovo ananá
Slovo je z jazyků tupí-guaraní z Jižní Ameriky, kde se plodu říkalo naná. Do Evropy ho přivezli Portugalci jako ananás a z portugalštiny si ho vzala španělština i čeština.
Vytištěné ho máme od dvou Francouzů, kteří psali o Brazílii. André Thevet roku 1557 popsal plod, kterým se tamní lidé léčí: „jmenuje se nana„, je velký jako středně velká dýně a dokola vypadá jako šiška. Dodal, že do Evropy se dá dovézt jen zavařený, protože zralý dlouho nevydrží. Jean de Léry o jednadvacet let později píše už ananas a plod přirovnává ke středně velkému melounu.
Obě jména se brzy potkala i ve slovníku. Guaransko-španělský slovník z roku 1639 má v jedné příkladové větě guaranské nänä a ve španělském překladu piña.
Angličtina šla stejnou cestou jako španělština. Pineapple byla původně šiška, doslova „borovicové jablko“, a teprve potom se to slovo přeneslo na ovoce, které šišku připomíná.
Proč piña
Piña je španělsky šiška. Slovo je z latinského pinea a to je odvozené od pinus, borovice. Španělé, kteří ananas uviděli v Karibiku, pro něj neměli jméno, a tak sáhli po tom, co jim připomínal. Konkrétního autora to pojmenování nemá. První, kdo ho zapsal, byl roku 1526 kronikář Gonzalo Fernández de Oviedo.
„Je tu ovoce, kterému říkají piñas,“ píše Oviedo. Roste na rostlině podobné bodláku a plod je „o málo menší než dětská hlava“, pokrytý šupinami, jaké mají šišky s piniovými oříšky, „jenže se neoddělují ani neotvírají“. Voní líp než broskve, jeden nebo dva kusy provoní celý dům, a Oviedo si myslí, že je to jedno z nejlepších ovocí na světě.
V rukopise, který Oviedo psal později, je ananas i nakreslený. Text kolem kresby vysvětluje, že jméno dali plodu křesťané, tedy Španělé, protože šišku trochu připomíná. Stejné přirovnání mají oba Francouzi: comme une pomme de pin, jako šiška.
Se Španěly se ananas dostal až na Filipíny a slovo piña tam dostalo ještě jeden význam. Z vláken ananasových listů se tam tká bílá, průsvitná a velmi jemná látka, které se říká taky piña. Šijí se z ní košile, šátky a šaty.
Odkud ananas je
Pěstovaný ananas vznikl z divokého, který dodnes roste v nížinách na východ od And, od severního pobřeží Jižní Ameriky po jižní Brazílii a Paraguay. Na jihu má plody malé a plné vláken, na severu rostou i formy s většími a dužnatějšími.
Kde přesně si ho lidé ochočili, jisté není. Dřív se soudilo, že na jihu, v povodí řek Paraná a Paraguay. Dnes se soudí, že spíš na severu, na Guyanské vysočině: je tam největší rozmanitost, rostou tam divoké formy s velkými plody a lidé si tam dodnes přenášejí rostliny z lesa do zahrad. Nejvíc odrůd pak vzniklo v západní Amazonii.
Odhad je i stáří. Nejstarší nálezy z peruánského pobřeží jsou staré kolem tří tisíc let a ty z mexického údolí Tehuacán jsou ještě mladší. Botanici přesto soudí, že se pěstovaný ananas oddělil od divokého před šesti až deseti tisíci lety. Rozmnožuje se skoro jen odnožemi, a vyšlechtit takhle odrůdy, se kterými se dalo obchodovat, muselo trvat tisíce let.
Když do Ameriky dopluli Evropané, pěstoval se ananas od Mexika a Antil po Paraguay. Kolumbus ho uviděl roku 1493 na ostrově Guadeloupe. Do konce 16. století už rostl v tropech po celém světě.
Jak se ananas pěstuje
Ananas se nesází ze semen. Sází se z koruny, tedy z chocholu listů, který z plodu v kuchyni ukroutíš, nebo z odnoží, které rostlina vyhání pod plodem, v paždí listů a u země. Oviedo to roku 1526 popsal stejně: korunu jen dají do země „a hned se ujme“. Semena zajímají jen šlechtitele.
Pak se čeká. Od sázení do sklizně uběhne patnáct až dvaadvacet měsíců a za tu dobu vyroste na rostlině jediný plod. Uprostřed růžice listů vyžene stonek, na něm květenství a z květenství ananas.
Po sklizni už ta rostlina další plod nedá. Všiml si toho i Oviedo: bodlák, na kterém ananas vyrostl, po sklizni „není k ničemu a víc plodů nedá“. Druhou úrodu dají odnože. Pěstitel jich na rostlině nechá dvě a za dalších patnáct až osmnáct měsíců sklízí znovu, jenže méně. V jednom pokusu v Portoriku dala první sklizeň 86 tun z hektaru a druhá 45. Někdy se sklízí ještě potřetí nebo počtvrté, pak se pole vyklidí a sází se nanovo. Na hektar se vejde 34 až 43 tisíc rostlin.
Aby pole dozrálo naráz, pěstitelé kvetení vyvolávají. Přišlo se na to náhodou: roku 1874 si na Azorách všimli, že ananasy po kouři do šesti týdnů vykvetou. Působí v něm etylen. Kouř později nahradil acetylen, karbid vápníku a nakonec přípravky, ze kterých etylen vzniká.
Ananas chce teplo mezi 18 a 35 stupni, kyselou propustnou půdu a nízkou polohu. Srážek snese od 650 do 3 800 milimetrů ročně, jen nesmí stát v mokru. V chladu roste pomalu a plod je kyselejší. V Ekvádoru se pěstuje až do 2 300 metrů nad mořem, ale horské ananasy nejsou tak sladké jako ty od pobřeží.
A ještě kolibříci. Jsou hlavními opylovači ananasu a po opylení jsou v plodu tvrdá semena, o která nikdo nestojí. Na Havaji jsou proto kolibříci zakázaní.
Nejvíc ananasů dnes sklízí Kostarika: v roce 2024 to bylo přes tři miliony tun ze světových necelých třiceti. Hned za ní jsou Filipíny a Indonésie. V Kostarice roste ananas na 53 tisících hektarech.
Piña colada
Colar znamená cedit, tedy pustit tekutinu přes plátno nebo síto. Colada je scezená. Piña colada je doslova scezený ananas, a přesně tím původně byla. Na Kubě se tak říkalo čerstvé ananasové šťávě, vymačkané, scezené a oslazené, někdy s kokosovou vodou. Alkohol v ní nebyl.
Rum se do ní dostal dřív, než vznikl dnešní koktejl. Americký časopis Travel psal roku 1922 z Kuby, že nejlepší ze všeho je piña colada: šťáva z dokonale zralého ananasu, rychle protřepaná s ledem, cukrem, limetkou a rumem Bacardí. Kokos v ní není. V roce 1950 už deník New York Times popisuje kubánskou piña coladu jako rum, ananas a kokosové mléko.
Dnešní podoba je z Portorika a stojí na konzervě. Po válce se tam začal vyrábět slazený kokosový krém Coco López a někdo ho v San Juanu smíchal s ananasovou šťávou a rumem. Kdo a kdy, o to se vede spor. Hotel Caribe Hilton říká, že to byl roku 1954 jeho barman Ramón Marrero, zvaný Monchito. Restaurace Barrachina ve starém San Juanu si dala na zeď mramorovou desku, podle které tam piña coladu roku 1963 vytvořil Ramón Portas Mingot. Ani jedno datum není bez potíží. O Barrachině psaly noviny ještě roku 1965 jako o nové restauraci a v reklamách hotelu z padesátých let se kokos s ananasem v jedné sklenici neobjevuje. Jisté je, že koncem šedesátých let se piña colada s rumem rozletěla do světa a že ji Portoriko roku 1978 vyhlásilo svým národním nápojem.
Recept Mezinárodní barmanské asociace je krátký: 50 ml bílého rumu, 30 ml kokosového krému a 50 ml čerstvé ananasové šťávy, rozmixovat s ledem. Místo šťávy můžeš dát čtyři plátky čerstvého ananasu. Všimni si dvou věcí. Šťáva má být čerstvá a kokosový krém je ten hustý a slazený z konzervy, ne kokosové mléko. Cedit dnes nic nemusíš, mixér si poradí. Jméno ale pořád pamatuje ananas, který někdo rozkrojil, vymačkal a přecedil, a krabicový džus s ním nemá společného nic.
A jak je to tam, kde se ovoci říká ananá? Koktejl se nepřejmenoval. Argentinský supermarket prodává pulpa de ananá para coctel, ananasovou dřeň na koktejly, a v téže nabídce coctel piña colada. Barman z uruguayského letoviska Aguas Dulces vyprávěl novinářům, jak vymyslel nový drink z ananasu a likéru Amarula. Suroviny měl po ruce: Por la piña colada ya tenemos el ananá. Kvůli piña coladě už ananas máme.
Slovíčka na trh a do baru
Na trhu vystačíš se dvěma slovy a s tím, že víš, ve které zemi stojíš. U baru stačí jedno a platí všude.
| Španělsky | Česky |
|---|---|
| piña f | ananas; taky šiška |
| ananá m, ananás mpl | ananas (Argentina, Uruguay) |
| jugo de piña m, jugo de ananá m | ananasová šťáva |
| piña en rodajas f | ananas v plátcích |
| piña en almíbar f | ananas v sirupu, kompot |
| colar | cedit |
| piña colada f | piña colada, doslova scezený ananas |
| tepache m | mexický kvašený nápoj z ananasu a cukru |
Piña i ananá jsou správně, záleží jen na tom, kde si o ananas řekneš. Španělština je takových dvojic plná a v hodinách na ně přijde řeč brzy, ve skupinových kurzech i při individuální výuce.
- Thevetův dřevořez — Nana Thevet 1557 89v, André Thevet, Les Singularitez de la France antarctique (1557), volné dílo.
- Oviedova kresba — Drawing of pineapple from Oviedo, Natural y general hystoria, Gonzalo Fernández de Oviedo, rukopis v Huntington Library (1539 až 1548), volné dílo.
- Divoký ananas — Ananas ananassoides, João Medeiros, CC BY 2.0.
- Květenství — Pineapple flower in Thailand, Celouu78, CC BY-SA 3.0.
- Plod na rostlině — AnanasComosusOnPlant, Markus Leupold-Löwenthal, CC BY-SA 3.0.
- Pole v Portoriku — Puerto Rico – Pineapple field, Attilio Moscioni, pohlednice kolem roku 1920, volné dílo.
- Deska na Barrachině — Piña Colada plate in Old San Juan, Puerto Rico, Alessandro Cai (OliverZena), prosinec 2007, volné dílo.
- Mapa je vlastní kresba; hranice států jsou z Natural Earth, volné dílo.
- Jména po zemích: katalogy tamních obchodů a velkoobchodní ceníky, stav k 21. 11. 2026; Código Alimentario Argentino (Boletín Oficial, 17. 4. 2019); Unidad Agroalimentaria Metropolitana (Montevideo), ceník z 9. 11. 2026; Dirección Nacional de Aduanas (Uruguay), Comunicado 16/2025; sazebník Mercosuru podle uruguayského dekretu 515/2021. Real Academia Española a ASALE, Diccionario de la lengua española, hesla piña, ananás a colar; Diccionario panhispánico de dudas, heslo ananá; Diccionario de americanismos.
- Původ slov: André Thevet, Les Singularitez de la France antarctique (1557), kap. 46; Jean de Léry, Histoire d'un voyage faict en la terre du Brésil (1578), kap. 13; Antonio Ruiz de Montoya, Tesoro de la lengua guaraní (1639); W. Pfeifer, Etymologisches Wörterbuch des Deutschen, heslo Ananas; Slovník spisovného jazyka českého, heslo ananas. Gonzalo Fernández de Oviedo, Sumario de la natural historia de las Indias (1526).
- Původ a domestikace: C. R. Clement a kol., Origin and Domestication of Native Amazonian Crops, Diversity 2 (2010).
- Pěstování: Julia F. Morton, Pineapple, in Fruits of Warm Climates (1987); CANAPEP (Kostarika); FAOSTAT, sklizeň roku 2024.
- Piña colada: Wayne Curtis, heslo Piña Colada, in The Oxford Companion to Spirits and Cocktails; International Bartenders Association, Piña Colada; Travel, prosinec 1922; The New York Times, 16. 4. 1950; Montevideo Portal, 24. 2. 2026.
Časté otázky
Jak se řekne ananas španělsky?
Proč se ananasu španělsky říká piña?
Odkud je slovo ananas?
Co znamená piña colada?
Jmenuje se piña colada stejně i v Argentině?
Jak dlouho roste ananas a kolik má plodů?
Odkud ananas pochází?
Témata článku Varianty španělštiny
Sdílet článek
Co číst dál
Slovní zásoba
Bolígrafo, nebo birome? Propiska a její jména
Propisce se španělsky říká bolígrafo, birome, pluma, lapicero i esfero. Kde které slovo uslyšíš, na čem se dá splést a proč nese jméno Maďara z Argentiny.
Slovní zásoba
Aguacate, nebo palta? Avokádo od slova po pecku
Avokádu se španělsky říká aguacate i palta. Kde které, co je pravdy na varlatech a advokátovi, jak poznáš zralé a jak vyndat pecku a nepořezat se.
Slovní zásoba
Rubio: blond slovo, které bývalo červené
Španělské rubio dnes znamená blond, jenže vzniklo z latinského slova pro červenou. Proč je rubia blondýna, světlé pivo i rezavá kráva z Galicie?