Výslovnost r a rr ve španělštině

Otevřeš jakoukoli učebnici španělštiny a hned na prvních stranách se dočteš, že španělština má dvě r: jednoduché a dvojité, každé s jinou výslovností. Jedno ťukne, druhé kmitne, a na tom jediném pohybu jazyka záleží, jestli řekneš „ale“, nebo „pes“. Jak se obě r vyslovují v běžném životě, se navíc mění zemi od země.

Jednoduché r ťukne, dvojité rr kmitá

Jednoduché r mezi samohláskami — pero, caro, para — je alveolární ťuknutí, v IPA [ɾ]. Špička jazyka se jednou krátce dotkne dásňového výstupku za horními zuby a hned se zase pustí. Jeden jediný dotek, žádné kmitání.

Nejbližší věc, kterou na to čeština má, je d. Vyslov para, jako by tam stálo „pada“, jen to d udělej co nejlehčeji a nejrychleji — a jsi prakticky tam, kde máš být. Stejný zvuk dělá americká angličtina uprostřed slov butter a ladder: ani tt, ani dd tam nezní tak jako v britské výslovnosti, obojí splyne v jedno rychlé ťuknutí jazyka. To ťuknutí je přesně španělské jednoduché r.

Dvojité rr (perro, tierra) a r na začátku slova (rojo, rápido) jsou něco jiného: alveolární vibranta, v IPA [r]. Jazyk se tu o nic neopírá. Volně se postaví k dásňovému výstupku a proud vzduchu ho rozkmitá, několikrát rychle za sebou. Kolik těch kmitů bude, se nedá napsat jako číslo: kolísá to podle mluvčího, podle tempa řeči i podle toho, jestli slovo zrovna nese důraz.

Odkud se vzaly dvě r

Latina měla jedno r a vedle něj zdvojené -rr-, které se vyslovovalo prostě dlouze — tak, jak to dodnes dělá italština ve slově terra. Při vývoji do španělštiny se délka ztratila a rozdíl se přestěhoval do pohybu jazyka: z dlouhého -rr- se stala vibranta, z krátkého r ťuknutí. Dvě hlásky zůstaly dvěma, jen se od sebe poznají jinak než dřív.

K vibrantě se přidalo i r na začátku slova (rojo, rápido). Proč zesílilo právě tam, se jistě neví. Jedna z hypotéz počítá s vlivem jazyků, kterými se na Pyrenejském poloostrově mluvilo před příchodem Říma, a nejčastěji se u ní zmiňuje baskičtina — ta se slovům začínajícím na r- vyhýbá a před přejaté r si přidává samohlásku (latinské rege je v baskičtině errege). Jistota to ale není: substrátový vliv se dokazuje těžko a stejný vývoj se dá vysvětlit i zevnitř samotné španělštiny.

Kdy se píše r a vyslovuje rr

Pravopis a výslovnost se u r nekryjí. Zvuk /rr/ zazní v těchto případech:

• na začátku slov začínajících na r-, např. renta, rápido;
• uvnitř slov, kde se píše -rr-, např. tierra, perro;
• po l, s a n se píše jako r, ale vyslovuje se jako /rr/, např. Israel, honrado, alrededor.

Zvuk /r/, tedy to ťuknutí, zazní ve všech ostatních případech:

• -r- mezi samohláskami, např. pero;
• r ve skupině se souhláskou, např. primero, braga, fregado;
• -r na konci slabiky nebo slova, např. comer, porque, carta.

Jak které r zní

Jedna věc je ta nejběžnější výslovnost, kterou slyšíš ve většině médií napříč zeměmi, a druhá to, jak se mluví v běžném životě. Těchhle deset zvuků se v následujícím přehledu regionů opakuje — kliknutím na symbol v seznamu se vrátíš sem.

Nahrávky jsou samotné hlásky, ne celá španělská slova: jde o to, jak zní ten pohyb jazyka sám o sobě. Porovnej si hlavně první dva řádky — a pak třetí s osmým, ať slyšíš, jak daleko od sebe ty varianty stojí.

Výslovnost r a rr v regionech

Severní a střední Španělsko, Kanárské ostrovy

• /rr/ jako r, /r/ ve všech pozicích jako ɾ — formálně i neformálně.

Andalusie

• Formálně: /rr/ jako r, /r/ ve všech pozicích jako ɾ.
• Neformálně: /rr/ jako r̝; /r/ na konci slov odpadává (comer → comé); /r/ na konci slabiky se mění na l (porque → polque); jinde ɾ.

Argentina (vnitrozemí i pobřeží), Uruguay

• /rr/ jako r, /r/ ve všech pozicích jako ɾ — formálně i neformálně.

Chile (vyjma And)

• Formálně: /rr/ jako r; ve skupině -tr- se /r/ mění na ʈ͡ʂ (entre → enchre); jinde ɾ.
• Neformálně: /r/ na konci slabiky zdvojuje následující souhlásku (cerveza → cevveza).

Ve formální řeči se mluvčí často snaží potlačit polykání /r/ na koncích slabik i změnu -tr- na /ʈ͡ʂ/.

Paraguay a pohraničí Argentiny, Bolívie a Brazílie

• Formálně: /rr/ jako r, /r/ ve všech pozicích jako ɾ.
• Neformálně: /rr/ jako r̝; /r/ na konci slabik a slov jako ɹ (firmar → fiɹmaɹ); -tr- jako ʈ͡ʂ.

Výslovnost /r/ a /rr/ v Paraguayi je velmi různorodá a kromě místa záleží i na společenském původu mluvčího.

Celá Bolívie a Andy v Argentině, Chile, Peru, Ekvádoru, Kolumbii a Venezuele

• /rr/ jako r̝; /r/ na konci slabik a slov jako r̥ (sentir → sentiř); jinde ɾ — formálně i neformálně.

V Bolívii, v Quitu a větších andských městech je popsaná výslovnost považovaná za standardní a formální. Mimo tyto oblasti je ale stigmatizovaná a bývá terčem posměchu či imitace.

Peru, Ekvádor, Venezuela a Kolumbie (v těchto zemích vyjma And)

• /rr/ jako r, /r/ ve všech pozicích jako ɾ — formálně i neformálně.
• Kolumbijský dialekt chocoano: na /r/ se mění i -d- mezi dvěma samohláskami (todo → toro) a zaměňuje se /l/ za /r/ a naopak (alma → arma, almacén → armacén).
• Venezuelský dialekt z Isla de Margarita: záměna /l/ za /r/ a naopak; /r/ na koncích slov je buď /l/, nebo odpadá úplně (decir → decil nebo decí).

Panama

• Formálně: /rr/ jako r, /r/ ve všech pozicích jako ɾ.
• Neformálně: /r/ na koncích slov odpadá (comer → comé).

Nikaragua, Honduras, Salvador

• Formálně: /rr/ jako r, /r/ ve všech pozicích jako ɾ.
• Občas: /r/ na koncích slov je dvojité, jako r.

Kostarika

• Formálně: /rr/ jako r, /r/ ve všech pozicích jako ɾ.
• Neformálně a občas: /r/ i /rr/ ve všech pozicích jako r̥; nebo /r/ ve všech pozicích jako ɹ (firmar → fiɹmaɹ); -tr- jako ʈ͡ʂ.

Mexiko

• /rr/ jako r; /r/ na konci slov jako r̥ (sentir → sentiř); jinde ɾ — formálně i neformálně.

Kuba

• /rr/ jako r, /r/ v ostatních pozicích jako ɾ.
• /r/ na konci slov nebo slabik zdvojuje následující souhlásku (puerta → puetta), nebo se mění na l (puelta), nebo na d (puedta).

Dominikánská republika

• Formálně: /rr/ jako r, /r/ ve všech pozicích jako ɾ.
• Neformálně: /r/ na konci slov nebo slabik se mění na l (mandar → mandal), nebo se /r/ i /l/ mění na j (mandái).

Portoriko

• /rr/ jako r; /r/ na konci slov nebo slabik se mění na l (mandar → mandal); jinde ɾ.
• Velmi neformálně: /rr/ jako ʁ.

Jakou výslovnost používat?

Psané r může ve španělštině nabýt zhruba tuctu podob a liší se země od země, region od regionu. Žádná z nich není chyba: španělština má víc center a každé z nich má svůj standard. Mexičan, Argentinec i Madriďan mluví všichni španělsky správně.

Když si vybíráš, od čeho začít, nabízí se varianta s nejširším dosahem: jednoduché r jako jedno ťuknutí a dvojité rr jako několik rychlých kmitů, bez dalších zvláštností. Patří k nejčastějším v mezinárodních médiích, nemá žádné pravidlo navíc k zapamatování a rozumí jí celý španělsky mluvící svět. Učíme ji i v našich kurzech španělštiny v centru Brna.

Jak si to natrénovat. Dvojité rr má Čech skoro zdarma: vezmi české r a nech ho chvíli běžet — perro, carro, rojo. Práce je s tím jednoduchým. Vyslov česky „kara“ tak, že místo r řekneš d, a pak ten dotek zkracuj, až z něj zůstane jedno lusknutí; tím se dostaneš na cara. Nakonec si přehraj první dva řádky tabulky výš a zkus za sebou pero – perro, ať slyšíš, že to opravdu jsou dva různé zvuky.

Podobně se větví i výslovnost ll a y; o té je samostatný článek o yeísmu. A proč žádná z těch variant není ta pravá, rozebírá článek o tom, kterou španělštinu se učit.

Zdroje zvukových ukázek

Nahrávky pocházejí z Wikimedia Commons a jsou tu uložené v původní podobě, jen převedené do formátu MP3, aby je přehrál každý prohlížeč. Autoři a licence:

• Alveolar trill, Alveolar tap, Voiced uvular fricative, Alveolar lateral approximant, Voiced alveolar plosive a Palatal approximant — Karmosin, CC BY-SA 3.0.
• Alveolar approximant — Erutuon, CC BY-SA 3.0.
• Voiceless retroflex affricate — Halibutt, CC BY-SA 3.0.
• Raised alveolar non-sonorant trill a Voiceless alveolar trill — Rockrunnerthecard, CC0.

Zdroj obrázků

• Schéma Voiced alveolar plosive a Voiced alveolar trill articulation — Tavin, CC BY-SA 4.0.
• Mapa Mapa llengües paleohispàniques (ang) — Tautintanes, CC BY-SA 3.0.