Výslovnost ll a y ve španělštině, yeísmo

Jak se ve španělštině vyslovuje ll a y? Jsou v calle, v me llamo i v yo, tedy ve slovech, kterým se nevyhneš ani na první hodině. Jeden učitel řekne, že je to jako české j, učebnice nabídne slovenské ľ a Argentinec na videu vysloví něco, co se podobá š. Jak je to tedy doopravdy?

Odkud se vzalo ll

Souhláska ll se většinou objevuje tam, kde v latině stály na začátku slova shluky cl-, pl- a fl-, nebo uvnitř slova zdvojené -ll-:

• clavem → llave, klíč
• plenum → lleno, plný
• flammam → llama, plamen
• castellum → castillo, hrad

Některá z těch latinských slov si španělština o pár století později vypůjčila podruhé, tentokrát přímo z knih a bez téhle změny. Vznikly z toho dvojice, ve kterých každé slovo znamená něco jiného: llave je klíč, kterým se otvírají dveře, clave klíč k řešení, heslo nebo klíč v notách. A llama jako zvíře s touhle řadou nemá nic společného — to slovo si španělština přivezla z kečuánštiny.

K těmto změnám došlo při vývoji španělštiny z vulgární latiny. Výsledkem je, že ll se vyslovovalo jako slovenské ľ, v mezinárodní fonetické abecedě IPA zapisované jako /ʎ/.

Odkud se vzalo y

U souhlásky y je původ neméně zajímavý. Obvykle se vyskytuje ve slovech, kde se už v latině vyslovovalo /j/ (iam → ya), nebo vzniklo při vývoji středověké španělštiny z latiny (equa → yegua). Zpravidla ho také nalezneme na konci všech slov, kde se vyslovuje /j/ (soy, estoy, doy).

Ve všech pozicích se y vyslovovalo jako /ʝ/, zhruba mezi českým j a ď, vyjma konců slov, kde se vyslovovalo jako české j, v IPA /j/.

Současná výslovnost

Když se ll a y rozlišují

Historická výslovnost ll jako /ʎ/ a y jako /ʝ/ se ve Španělsku drží v severních a vnitrozemských krajích, kde je španělština celkově konzervativnější. I tam jí ale ubývá, hlavně u mladších mluvčích ve městech. Tuhle výslovnost zachovávají i dvojjazyčné oblasti, kde se mluví galicijsky, katalánsky a baskicky: v těchto jazycích jde o oddělené zvuky, a ten rozdíl se proto udržuje i ve španělštině.

V Americe se původní výslovnost dochovala v Andách, v podstatě ve všech zemích, kudy pohoří prochází, a to kvůli původním jazykům (kečua, ajmarština), ve kterých jde o naprosto rozdílné hlásky. Rozdílná výslovnost se také udržuje v Paraguayi: guaraní je tam druhý úřední jazyk a mluví jí i většina lidí bez indiánských předků, což je mezi španělsky mluvícími zeměmi výjimečné.

Yeísmo

V drtivé většině zemí a jazykových center španělštiny je zvuk ll a y identický, vyjma y na konci slov (soy, estoy), kde vždy zůstává zachovaná výslovnost /j/. Vyslovovat ll a y stejně se nazývá yeísmo a člověk, který takto mluví, je yeísta. Stejná výslovnost obou písmen zní v televizi, v rádiu i v dabingu a nikdo ji nebere jako chybu. Rozlišovat ll a y je dnes menšinové — ne horší, jen starší.

O původu yeísma se dodnes vedou spory. Nejčastěji se mluví o prostém zjednodušení výslovnosti, asi jako když se v češtině výslovnostně sjednotily tvrdé y a měkké i. Doložené je od 16. století, ve Španělsku i v Americe zároveň, takže nevzniklo na jednom jediném místě. Dnešní práce u něj hledají původ spíš ve městech než na venkově: rozdíl se totiž nejdéle drží u starších mluvčích na venkově a v dvojjazyčných oblastech.

V současnosti je tak silný, že ovlivňuje i jazyky, se kterými španělština sdílí území a mluvčí. Yeísmo španělského původu se tedy vyskytuje i v galicijštině, katalánštině, kečuánštině a dalších jazycích.

hierba, nebo yerba?

Kromě hlásek ll a y existují ve španělštině i slova, která začínají na hie- (hierro, hierba, hiena). Obvyklá výslovnost hie- je /j/, případně /ʝ/, a to, která z nich padne, závisí na místním y: kde se y drží blízko českému j, splyne s ním i hie-; kde y zesílilo na ď, dž nebo ž, zůstává hie- u lehkého /j/ a od y se tím odliší. V přehledu regionů níž je to vidět řádek po řádku.

Podobnost obou zvuků v minulosti dala vzniknout dvojicím jako hierba – yerba nebo hielo – yelo.

gallina, nebo gaína? sandía, nebo sandilla?

Dalším zajímavým jevem je ztráta výslovnosti ll a redukce na pouhé i (gallina → gaína). To je běžné například ve španělštině z Nového Mexika ve Spojených státech. Jevem opačným je výskyt -ll- v koncovce -ía (sandía → sandilla), který se vyskytuje třeba v severním Peru.

Byla tu řeč o společné výslovnosti y, ll a slov začínajících na hie-. Která to tedy je?

Jak které y zní

Těchhle sedm zvuků se v následujícím přehledu regionů opakuje — kliknutím na symbol v seznamu se vrátíš sem.

Výslovnost y a ll v regionech

Středověká španělština

• Převládající: y jako ʝ, ll jako ʎ.
• hie-: j.

Většina Španělska a Kanárské ostrovy

• Převládající: ʝ až ɟ.
• hie-: ʝ.

Andalusie

• Převládající: ʒ až d͡ʒ.
• Občasná: ʝ až ɟ.
• hie-: ʝ.

Mexiko a Střední Amerika

Mexiko, Guatemala, Salvador, Belize, Nikaragua, Kostarika, Honduras.

• Převládající: ʝ až ɟ.
• Občasná: d͡ʒ.
• hie-: jako převládající.

Karibik

Kuba, Portoriko, Dominikánská republika, Florida.

• Převládající: j až ʝ.
• Občasná: ɟ.
• hie-: jako převládající.

Velká Kolumbie

Panama, Venezuela, pobřeží a Amazonie Kolumbie, pobřeží a Amazonie Ekvádoru.

• Převládající: d͡ʒ.
• Občasná: ɟ.
• hie-: j.

Tichomořské pobřeží

Pobřeží a Amazonie Peru, Chile, pohraniční oblasti Argentiny.

• Převládající: ʝ až ɟ.
• Občasná: d͡ʒ.
• hie-: j, v Chile jako převládající.

Bolívie a Paraguay, Andy v Kolumbii, Peru, Ekvádoru, Chile a Argentině

• Převládající: y jako ʝ, ll jako ʎ.
• Občasná: y i ll jako ʝ.
• hie-: j.

Argentinské vnitrozemí

• Převládající: ʒ.
• Občasná: d͡ʒ, ʝ.
• hie-: j.

Španělština z Río de la Plata

Buenos Aires, Uruguay a oblast Río de la Plata.

• Převládající: ʃ.
• Občasná: ʒ.
• hie-: j.

Jakou výslovnost používat?

Jak je vidět, existuje nejméně šest různých výslovností y a ll, které se liší země od země. Vedle nich ale stojí i něco jako nepsaný standard: neutrální španělština z mezinárodních médií a dabingu. Ta se drží v pásmu mezi /ʝ/ (mezi českým j a ď) a /ɟ/ (české ď), a právě tohle pásmo pokrývá většinu španělsky mluvícího světa.

Českému studentovi se do něj trefuje nejsnáz přes ď: vyslov calle jako „kaďe“ a yo jako „ďo“. Tuhle výslovnost v Hispánice doporučujeme a učíme — v médiích je běžná a rozumí jí celý španělsky mluvící svět. Až se ocitneš v Karibiku nebo v Buenos Aires, po pár týdnech to stejně pochytíš po místních; na začátek je ale lepší jedna výslovnost, se kterou se neztratíš nikde.

Stejně rozvětvená je i výslovnost r a rr — o té je samostatný článek. Proč se španělština takhle větví a přitom zůstává jedním jazykem, rozebírá článek o tom, kterou španělštinu se učit.

Zdroje zvukových ukázek a mapy

Nahrávky pocházejí z Wikimedia Commons a jsou tu uložené v původní podobě, jen převedené do formátu MP3, aby je přehrál každý prohlížeč. Autoři a licence:

• Palatal approximant, Voiced palatal fricative, Voiced palatal plosive a Palatal lateral approximant — Karmosin, CC BY-SA 3.0.
• Voiced palato-alveolar sibilant a Voiceless palato-alveolar sibilant — Peter Isotalo, CC BY-SA 3.0.
• Voiced palato-alveolar affricate — Octane, volné dílo.
• Mapa Yeísmo en América — Rodi55, CC BY-SA 4.0. Z téže mapy je pod toutéž licencí složený i náhledový obrázek článku, jen s legendou přepsanou do češtiny.