Jak dlouho trvá naučit se španělsky

Nejčastější odpověď na internetu je „záleží na tom“. Záleží, ale míň, než se říká. Pro Čecha nebo Slováka, který začíná od nuly, se počet hodin odhadnout dá, a dokonce dost přesně. Tady jsou čísla, se kterými počítáme u svých studentů, a hned pod nimi kalkulačka, která z nich udělá počet týdnů pro tvoje tempo.

Ještě než se podíváš na ta velká čísla dole: první věty řekneš po pár lekcích. Objednat si, zeptat se na cestu, říct, odkud jsi a co děláš — na to stačí jeden semestr. Zbytek článku je o tom, co přijde potom.

Kolik hodin zabere která úroveň

Každé číslo je jeden stupeň, tedy cesta z předchozí úrovně na tu uvedenou; vpravo je součet od nuly. Hodinou se myslí hodina opravdové práce s jazykem. Lekce s lektorem i učení doma se počítají stejně.

Co na které úrovni umíš

Spočítej si to

Součet hodin je půlka odpovědi. Druhá je, za jak dlouho je nasbíráš a kolik z nich zůstane v hlavě. Posuň si posuvníky podle sebe — podle toho, jak často bys chodil a kolik času si doma reálně najdeš — a máš svoje číslo. Náš semestrální kurz je jedna lekce týdně po devadesáti minutách; kalkulačka startuje na dvou kratších, protože tak se postupuje rychleji.

Proč se hodiny nedají jenom vydělit

Kdyby stačilo dělit, byl by výpočet na jeden řádek. Jenže mezi hodinou v rozvrhu a hodinou, která se doopravdy počítá, stojí tři věci. Všechny tři máš přitom ve svých rukou.

Docházka nikdy nebude stoprocentní

Pracovní cesta, nemoc, dítě s teplotou. Za semestr se vždycky něco najde a nad devadesát procent se dostane málokdo. Nic se tím nekazí. Ve skupinovém kurzu si o obsah zameškané lekce řekneš lektorovi a doma si ji doženeš; v individuální výuce se dohánět nemusí nic — stačí lekci zrušit aspoň čtyřiadvacet hodin předem a přesune se na jiný termín. Proto má docházka v kalkulačce vlastní posuvník, ať je dopředu vidět, co s tempem udělá.

Kurz a domácí práce jdou spolu

Hodina s lektorem je ta část, kterou si doma nenahradíš. Projde se na ní jazyk blok po bloku v pořadí, které jako celek dává smysl, zeptáš se na to, co ti nesedí, mluvíš nahlas a odpovídáš druhým lidem — a někdo ti opraví výslovnost dřív, než se chyba zažije. Doma zase děláš to, co hodinu udrží: slovíčka, poslech, čtení, pár vět napsat. Jedno bez druhého nefunguje a čísla v tabulce výš počítají obojí dohromady. Na to, co ti z hodiny nesedlo, máš ke kurzu ještě patnáct minut konzultace týdně; náhrada zameškané lekce to není, ale na jednu nejasnost to bohatě stačí.

Polovina učení se odehrává mimo výuku a naše skupinové kurzy jsou na to postavené. Semestr má šestnáct lekcí po devadesáti minutách (v pokročilejších kurzech osmnáct), tedy 24 hodin v učebně, a zhruba tolik času mezi nimi dozrává doma. To vychází na půldruhé hodiny týdně, tedy čtvrthodinu denně. Víc po tobě nikdo nechce. U individuální výuky se ten poměr posouvá podle toho, kolik máš času a jak často chodíš; tam si rozvrh stavíš sám.

Jeden stupeň je u nás víc kurzů za sebou: A1 jsou A1.1 a A1.2, A2 pak A2.1 až A2.3. Jak dlouho ten stupeň potrvá, si ale vybíráš ty — tentýž obsah se dá projít v semestrálním kurzu, v letním intenzivním nebo o víkendech, a podle toho vyjde jeden kurz na semestr, na dva měsíce, nebo na měsíc.

Je tu ještě jedna věc, kterou samotné hodiny neukážou. Ve skupině, která u nás má nejvýš šest lidí, se čas na mluvení dělí a tempo drží celá skupina, takže hodina s lektorem přinese míň než hodina jen pro tebe. Kalkulačka s tím počítá: při jinak stejném zadání vyjde individuální výuka o desetinu až pětinu rychleji, a čím víc času přidáš doma, tím je ten rozdíl menší. Času doma se to netýká, ten je stejně účinný tak jako tak.

Na A1 je to vidět nejlíp. Kdo chodí jen v hlavních semestrech, na jaře a na podzim, má ji za rok. Kdo vezme i léto, kde jsou kurzy intenzivnější, je hotový za půl roku. A kdo si vybere víkendové kurzy, zvládne A1 za dva měsíce. Totéž učivo, jiné tempo — vybíráš si jen to, co ti sedne do kalendáře.

Ta čtvrthodina denně je přitom celé tajemství. Kdo si ji udělá, jde přesně podle plánu. Kdo ne, dojde tam taky, jen mu to zabere víc kurzů. Nic horšího se nestane.

Mezi lekcemi se zapomíná

Tohle se podceňuje nejčastěji. Co se naučíš a pak se k tomu týden nevrátíš, se z velké části ztratí a příští hodina pak kus času opravuje, co už jednou bylo. Čím kratší mezera, tím míň se ztratí. Proto dvě lekce týdně nejsou dvakrát rychlejší než jedna, ale víc.

A pomáhá i málo. Deset minut v tramvaji cestou z práce udrží látku z poslední hodiny čerstvou do té příští. Jen pozor na jeden rozdíl: samotné opakování tě udrží na místě, teprve opakování a nová látka znamenají, že toho za měsíc umíš víc než dnes. Proto má smysl chodit do kurzu a doma opakovat, ne jedno nebo druhé.

V kalkulačce je to zjednodušené: zadané procento je ztráta za týden bez opakování a kratší mezera ji úměrně zmenšuje. Hodí se na porovnání — zkus si přepnout jednu lekci týdně na dvě a podívej se, co to udělá s koncovým datem.

Co znamená „umět španělsky“

Tady si většina lidí nastaví laťku mnohem výš, než potřebuje. Běžný rodilý mluvčí jakéhokoli jazyka, češtinu nevyjímaje, se v každodenním životě pohybuje na úrovni B1 až B2. Nakoupí, dohodne se v práci, vypráví, pohádá se, přečte si zprávy. Nic víc nepotřebuje — a ty nejspíš taky ne.

Na C1 a C2 se nedojde tím, že jazykem žiješ. Chce to cílený trénink, hodně psaní a hodně mluvení, tedy práci redaktora nebo překladatele. Proto je to taky šest set hodin navíc.

Pro tebe to znamená příjemnou věc: na cestování, na práci i na život v zemi, kde se mluví španělsky, ti stačí B2. A to je necelých šest set hodin — ne tisíc, ne dva tisíce.

Pět věcí, které ti cestu zkrátí

• Chodit častěji je lepší než chodit déle. Dvě lekce po šedesáti minutách zaberou v rozvrhu stejně jako jedna stodvacetiminutová, ale mezera mezi nimi je poloviční a míň se mezi nimi zapomene. V kalkulačce si to přepni a podívej se, kolik týdnů to ubere.
• Čtvrthodina denně drží plán. Nejlevnější část celého kurzu: nic nestojí, vejde se mezi dvě zastávky a je to přesně to, čím se z odučených lekcí stane znalost, kterou si odneseš.
• Individuálně to jde o desetinu až pětinu rychleji. Celá hodina patří tobě, mluvíš víc a tempo se řídí tebou. Ve skupině zase slyšíš ostatní a vyjde to levněji — obojí má něco do sebe.
• Po delší pauze se vyplatí krátké oživení. Pár dní poslechu nebo opakování slovíček před začátkem semestru udělá z prvních hodin postup místo rozehřívání.
• Cíl je B2, ne C1. S B2 se domluvíš v práci i na cestách a leží pod šesti sty hodinami. Mířit výš má smysl, teprve až to po tobě někdo bude chtít písemně.

Kam dál

Jestli je španělština těžká v porovnání s angličtinou a češtinou, ukazuje článek o náročnosti jazyků. Jestli tě trápí, kterou španělštinu se vlastně učíš, odpovídá článek o tom, kterou španělštinu se učit. Co se na které úrovni umí, popisuje stránka jazykových úrovní.

A jestli to chceš zkusit naživo, učíme ve skupinových kurzech po nejvýš šesti lidech i individuálně. Nevíš, na jaké jsi úrovni? Jazykový pohovor je u nás zdarma a kurz ti podle něj doporučíme. Zápis je otevřený do naplnění kurzu.

Zdroj obrázku

• Fotografie psaní do sešitu — Pen-writing-notes-studying, Tookapic, CC0.